Když člověk nemá co jíst, do čeho se oblékat, kde bydlet a jak se bavit, nemá to v životě snadné. A ani absence uspokojení v jiných oblastech nemusí být právě příjemná či dokonce zvládnutelná. Když nám prostě něco schází, strádáme, a to až do doby, než se nám to podaří nějak zařídit. A jak se to zařizuje? Obvykle tak, že si to, co potřebujeme, od někoho koupíme.
Jenže koupit si něco znamená mít na to vyděláno. Mít peníze, které by se za to daly nabídnout jakožto protihodnota. A tím se rozhodně každý z nás chlubit nemůže. Mnohým z nás tu výjimečně a tu třeba skoro neustále chybí ony potřebné finanční prostředky, a nejednou nevíme, jak je vůbec ještě někde sehnat. Víme jenom, že je sehnat musíme. Stůj co stůj.
A jak sehnat peníze, pokud se nám je právě v dané chvíli nedaří vydělat? To aby si je člověk snad vyčaroval?
Ne, to tedy určitě ne. To konec konců vlastně ani nejde. Protože takové čáry neexistují, a kdybychom je snad zvládali, vyvolali bychom jimi takovou inflaci, že by měna pozbyla smyslu. Ale můžeme si je přece i docela banálně vypůjčit.
Jenže peníze se dají použít jedině tehdy, když se najde někdo, kdo je má a je ochoten nám je dočasně poskytnout. A byť třeba banky finančními prostředky oplývají, nezřídka je člověku nepůjčí. Třeba kvůli tomu, že má zájemce o ně nízké příjmy, záznamy v registrech dlužníků a podobně. A to naznačuje možné komplikace při splácení.
A když tedy v bance nepůjčí? Pak existuje aspoň americká hypotéka, kterou mohou dostat i ti ze zájemců, kteří toho moc nabídnout nemohou. I ti, kdo mají jenom nemovitost, kterou by se za splácení mohli zaručit.
Když někdo nabídne nemovitou zástavu, u takové nebankovní hypotéky nejspíše uspěje. A získá tak peníze, které momentálně postrádá. A to mu může skutečně pomoci, aby se dostal aspoň z toho nejhoršího. A co si může někdo takový přát víc?